Je jízda na kole zdravá? A pro koho?

Jdete si koupit bicykl. Prodavač však vyžaduje lékařské potvrzení, že máte silné břišní svaly, dostatečně ohebnou páteř, netrpíte vážným srdečním onemocněním a v přípravném kurzu jste si osvojili správnou techniku šlapání a cviky ke kompenzaci zátěže v sedle… Nejen závodní, ale i rekreační cyklistika má řadu zdravotních aspektů, o nichž jsme si povídali s odborníkem na sportovní medicínu a aktivním amatérským cyklistou MUDr. Ondřejem Vojtěchovským.

----

V čem podle vás spočívá nejdůležitější zdravotní přínos jízdy na kole? Kdo z ní může mít největší prospěch?

V první řadě je otázka, jestli má kolo nějaký zdravotní přínos v absolutním měřítku. (úsměv) Rozhodně můžeme říct, že jezdit na kole je zdravější než nedělat pro své zdraví nic. Z ježdění na kole může zdravotně nejvíce profitovat ten, kdo jezdí pravidelně, přiměřeně, umí to a ví jak na kole jezdit správně a jak kompenzovat zdravotní rizika. Naopak záchvatovité ježdění stylem jednou za měsíc a do bezvědomí nemá v lepším případě přínosy žádné.

Hodí se cyklistika pro lidi s nadváhou a obezitou? Jde přece o aerobní pohyb šetřící klouby, který může pomoci – spolu s úpravou jídelníčku – zdravě zhubnout…

Pro obézní lidi je cyklistika jedním z volitelných nejmenších zel. Je pravda, že na rozdíl od chůze (nebo – nedej bože – běhu) šetří jejich klouby před prudkými rázy. Na druhé straně ale vůbec nešetří jejich páteř, protože je jen malá pravděpodobnost, že obézní lidé mají v pořádku svalový korzet, a že se tedy dokáží na kole usadit správně. Kromě toho jim bude určitě chybět jak dostatečná výkonnost oběhové soustavy, tak svalová síla přiměřená jejich hmotnosti, a budou tudíž těžce bojovat s každým kopečkem. I pro ně proto platí, že je lepší volit na začátku relativně malé dávky, ale soustavně a pravidelně, než se to snažit strhnout za tři víkendy.

Komu naopak jízda na kole neprospěje? Kdo by měl sedat na kolo jen občas a kdo raději vůbec ne?

Tady platí stejně jako u každého jiného sportu – než něco dělat občas, je bezpečnější to nedělat vůbec. Riziko úrazu není na kole úplně zanedbatelné a opravdu neplatí, že na kole umí jezdit každý a že se to nezapomíná. Jak technika, tak správné návyky pro jízdu po silnici se zapomínají, pokud jsme je vůbec kdy měli. Takže jezdíme-li jen o prázdninách a sem tam o víkendu, musíme pořád myslet na to, že jsme na kole jen na návštěvě. Totéž platí o bolavých zádech a kolenou, za týdenní prázdninovou cyklotúru si je můžeme uhnat snáz než během celoroční tréninkové přípravy.

Má-li člověk potíže s klouby (například náběh na osteoartrózu), je pro něj cyklistika spíše vhodná, nebo spíše nevhodná?

Obecně se dá říct, že je spíše vhodná, opět záleží hlavně na dávce. Na druhou stranu ovšem platí, že mnoho vášnivých cyklistů si „pěknou“ artrózu v koleni na kole naopak vypěstovalo.

Znamená rekreační jízda na kole zdravotní riziko pro lidi s křečovými žilami?

Povrchové křečové žíly nejsou pro cyklistiku zásadní překážkou, mají je i mnozí profesionálové. Rizikové sraženiny vznikají převážně v hlubokém žilním řečišti pod lýtkovými svaly a bez ohledu na to, jestli povrchové varixy máme, nebo ne. Z tohoto pohledu jsou spíše ohroženi lidé trpící nějakou poruchou krevní srážlivosti, bohužel zejména a nejvíce ti, kteří to o sobě nevědí, nejsou zaléčeni, a tudíž nepočítají s nějakou prevencí.

Mohou se rekreační cyklistice věnovat lidé s nemocnou páteří? Roli asi hraje závažnost postižení a způsob posedu na kole…

Přesně tak, záleží na charakteru a úrovni postižení páteře. Obecně se dá říci, že tito lidé si cyklistikou rozhodně páteř moc nevylepší. I když znám několik cyklistů, kterým jízda na kole na lehce vyhřezlou ploténku paradoxně pomáhá – ale je to proto, že vědí, že když nebudou cvičit svalový korzet a protahovat, ploténka vyskočí víc a budou mít po kole. Možná že bez cyklistiky by se k tomu nedonutili.

Posed vzpřímený, nebo ohnutý? Co byste doporučil rekreačním cyklistům vy?

Jednoduché pravidlo – čím méně na kole jezdím, tím kratší a vzpřímenější posed. Stejně nebudu vypadat jako závodník a každý skutečný závodník to hned pozná, jen si budu ničit tělo, zhoršovat ovládání kola a zvyšovat pravděpodobnost pádu.

Vzpřímený posed však má i nevýhody…

Rizikem příliš vzpřímeného posedu může být nadměrné zatěžování páteře, kdy vertikálně poskládané obratle nedokáží plnit funkci pružiny a pohlcovat nárazy při jízdě na nerovném terénu. Ovšem ve stálém předklonu přetěžujete zádové svaly také.

Jakých dalších chyb se „sváteční“ cyklisté dopouštějí?

Často drží řídítka napjatými horními končetinami a dochází k útlaku hrudníku a rychlé únavě ramen. Správné držení je rovné, ne křečovité, s uvolněnými rameny a lokty směřujícími šikmo vně dozadu. Druhá chyba je, že se cyklista ve snaze předklonit do správné polohy nebo odlehčit otlačenému zadku příliš opírá o ruce a je v pozici jakoby „na všech čtyřech“. Tím si omačkává hráz (oblast mezi konečníkem a pochvou/šourkem – pozn. red.) mnohem více, než by musel, přetěžuje krk, ramena, lokty a dlaně (známé brnění prstů). Navíc se komplikuje řízení kola, protože většina váhy spočívá na předním kole, to pak nechce zatočit, jde do smyku a hrozí nebezpečný pád. Proto je pro začátečníky lepší kratší rám a posed.

A propos otlačený zadek… Na trhu jsou sedla s dírou vykrojenou uprostřed. Může nám takové sedlo ulevit?

Sedlo s dírou nevyhovuje každému – o co méně tlačí uprostřed, o to větší tlak je po stranách, kde se mohou dělat otlaky a boláky. Nejlepší prevencí je správně sedět s vodorovnou pánví, jen na sedacích kostech, kdy se o hráz skoro vůbec neopíráte.

Poslední dobou se lidem obecně zdůrazňuje nutnost mít v pořádku svaly středu neboli jádra těla a podél páteře. Proč je to důležité i pro cyklisty?

Čím silnější a aktivnější máte svaly tělesného jádra (core), především ty břišní a vzpřimovače páteře, tím skloněnější posed na kole si můžete dovolit. Silné břicho a pružné, nezkrácené vzpřimovače potřebujete k tomu, abyste byli schopni dostatečně vyklenout páteř, hlavně v bederní oblasti, aniž byste překlopili pánev vpřed – bez aktivního břicha a vzpřimovačů správný posed na kole neuděláte.

Dočetla jsem se, že limitujícím faktorem pro pohodu i výkon na kole je koncentrace sodíku v krevní plazmě. Tento minerál se ztrácí s potem. Je tudíž v pitném režimu dobré doplňovat sodík? V malém množství se to doporučuje, spolu s draslíkem.

Zdaleka nejdůležitější je samotná voda. Sodíku máme většinou dost a doženeme to běžnou stravou. Ztráty solí jsou mnohem menší a méně významné, než tvrdí marketingové báje výrobců iontových nápojů. Před jízdou postačí běžný pitný režim a při ní asi půl litru nejlépe čisté vody každou hodinu.

Především ženy zajímá, zda jim po jízdě na kole příliš nenabudou svaly na stehnech…

Nárůstu svalové hmoty bych se u rekreačních jezdců moc nebál, to vyžaduje daleko více úsilí než pár hodin na kole o víkendu. Podpůrný vliv na to nemá ani strava s vyšším podílem bílkovin.

Naopak muži si prý hodinami strávenými v sedle bicyklu mohou přivodit potíže s erekcí. Při nárazech údajně vznikají mikrotraumata a záněty, jež v inkriminované oblasti vedou k poškození nervů a poruchám prokrvení.

Nejsem si jistý, jestli se problém náhodou trochu nezveličuje, ale k posouzení nemám dostatek seriózních dat. To není věc, se kterou by se cyklisté mezi sebou běžně svěřovali. Můj dojem je, že většina aktivních jezdců sice poruchou erekce netrpí, tráví však na kole tolik času a jsou potom tak unavení, že to prakticky vychází úplně nastejno, jako kdyby jí trpěli. (úsměv) Problémy mohou mít spíše ti, kteří na kole nesedí úplně dobře, tedy nesedí na sedacích kostech, ale hrází na špičce sedla.

----

Zdroj: Moje zdraví
Foto: Shutterstock.com


Byl pro Vás článek užitečný?

  

Diskuze k článku

Chcete sledovat diskuzi ke článku e-mailem?
K článku zatím nejsou žádné komentáře. Chcete-li vložit komentář, klikněte na tlačítko Nový komentář.